Farmakologická léčba Tourettova syndromu

Možnosti léčby Tourettova syndromu

Léčba Tourettova syndromu (TS), neuropsychiatrického onemocnění, pro které je typická kombinace chronických motorických a vokálních tiků, musí být založena na důkladné a zevrubné diagnostice. Sestavení guidelines pro farmakoterapii TS není snadnou záležitostí, protože léčbu a její účinnost může ovlivňovat značná variabilita symptomů TS u jednotlivých pacientů, proměnlivost tiků v čase a případné další diagnózy. Kromě farmakologické léčby by měly být u pacientů s TS zvažovány také nefarmakologické postupy a psychoedukace. Farmakoterapie má ve srovnání s behaviorální terapií a dalšími postupy zřejmě nejrychlejší nástup účinku, ovšem tyto klinické poznatky dosud nebyly potvrzeny kvalitními klinickými studiemi.

Farmakoterapie při TS

Autoři ve svém článku prezentovali poznatky z Cochranových přehledů, systematického přehledu vycházejícího z databází Medline, PubMed a Embase a dále souhrn aktuálních postupů využívaných v evropských zdravotnických zařízeních.Při léčbě tiků se již několik desítek let úspěšně využívají antipsychotika. Blokátory dopaminových D2 receptorů úspěšně snižují výskyt tiků až v 70 % případů. Z klasických antipsychotik se jedná například o haloperidol či pimozid. Své místo v léčbě TS mají také benzamidy tiaprid, sulpirid a amisulprid, selektivní antagonisté dopaminových D2 receptorů. O účinnosti tiapridu se vědělo již od 70. let 20. století, ale poznatky stvrzené klinickými studiemi s tiapridem jsou v případě TS jen omezené. Německá randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie s menším vzorkem pediatrické populace ukázala významné snížení tiků při užívání tiapridu. Nejčastějšími nežádoucími účinky této léčby byly malátnost, mírná dočasná hyperprolaktinemie a nárůst tělesné hmotnosti. Tiaprid neměl negativní dopady na kognitivní funkce, výstupy z EEG či evokovaných potenciálů ani na hladiny pohlavních hormonů a hormonů štítné žlázy.Účinnost v léčbě Tourettova syndromu prokazují také atypická antipsychotika; nejlepší zkušenosti jsou s risperidonem. Látky ovlivňující noradrenergní aktivitu, jako jsou klonidin, guanfacin a atomoxetin, jsou obykle využívány u dětí a adolescentů trpících tikovými poruchami a hyperkinetickou poruchou (ADHD). Autoři publikovaného článku uvádějí také alternativní možnosti léčby, a to s využitím tetrabenazinu, tetrahydrokanabinolu, botulotoxinu či lithia. Pozornost byla v minulosti věnována také různým dalším neuroaktivním látkám, ovšem nejednalo se o systematickou analýzu a poznatky týkající se účinnosti látek, jako jsou buspiron, karbamazepin či metoklopramid, jsou značně nesourodé.

Závěr

Bez ohledu na typ zvolené farmakoterapie by lékaři měli pacientům s Tourettovým syndromem vysvětlit, že cílem léčby není úplná eliminace tiků, ale jejich zmírnění a omezení psychosociálních dopadů tikové poruchy. Nerealistická očekávání týkající se účinnosti léčby vedou k frustraci pacienta i lékaře a snahy o úplné zbavení pacienta tiků příliš intenzivní terapií mnohdy přinášejí nežádoucí účinky, které jsou pro pacienta nepříjemnější než samotné tiky.

(pak)

Zdroj:Roessner V., Plessen K. J., Rothenberger A. et al. European clinical guidelines for Tourette syndrome and other tic disorders. Part II: pharmacological treatment. Eur Child Adolesc Psychiatry 2011 Apr; 20 (4): 173–196; doi: 10.1007/s00787-011-0163-7. Dostupné na https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3065650/.