Informovaný souhlas v ČR – aktuální stav legislativy
Vztah mezi lékařem a pacientem má kromě jiného i právní rovinu. Do té spadá například problematika informovaného souhlasu, který plní roli právního důvodu k zásahu do integrity pacienta. Jaké je jeho ukotvení v české legislativě?
Informovaný souhlas obecně
Souhlas pacienta s konkrétní zdravotní službou musí mít určitou kvalitu, tedy být informovaný. To znamená poučení o zdravotním stavu, druhu a účelu navržené léčby, informace o možných alternativách, přínosech i komplikacích tak, aby se pacient mohl rozhodnout, zda podstoupí, či nepodstoupí například chirurgický zákrok.Lékař má nad pacientem obvykle vědomostní převahu a informovaný souhlas by měl tento informační deficit vyrovnávat tak, aby pacient nebyl jen objektem poskytování zdravotních služeb, ale plnohodnotným článkem s možností sám o sobě rozhodnout.Jedním z nejproblematičtějších aspektů informovaného souhlasu je rozsah poučení o rizicích, neboť poskytnutím nadměrného množství informací porušuje lékař své povinnosti stejně jako při nedostatečném poučení pacienta. V každé jurisdikci je rozsah specifikován jinak a vychází z odlišných měřítek.
Pohled do české legislativy
V ČR plyne povinnost lékařů získat informovaný souhlas pacienta ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (ZZS) a z Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluvy o lidských právech a biomedicíně), vyhlášené pod č. 96/2001 Sb. m. s. V Úmluvě o lidských právech a biomedicíně se jedná konkrétně o čl. 5 a v ZZS o § 28 odst. 1 a § 31. Důležitou roli plní též zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který obecně upravuje zásahy do integrity člověka (§ 93–103) i problematiku péče o zdraví (§ 2636–2651).
Informovaný souhlas a popis rizik
Míra konkretizace rozsahu rizik je v uvedených právních předpisech nízká. Českému právu tak na zákonné úrovni chybí konkrétnější vymezení či limitace rozsahu povinnosti poučit pacienta. Česká legislativa se na rozdíl od německé či americké této problematice věnuje velmi krátce. K dispozici je u nás ojedinělé, avšak důležité soudní rozhodnutí, které se zabývalo problematikou rozsahu poučení pacienta. Jedná se o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, uveřejněný pod číslem 81/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Nejvyšší soud uvedl, že „při úvaze, o čem poučit, je nutno vycházet z kombinace pravděpodobnosti rizika určitého možného nepříznivého vývoje či nepříznivých následků zákroku a závažnosti takových následků pro celkový zdravotní stav pacienta. Čím závažnější budou nepříznivé následky v případě naplnění rizika, tím menší pravděpodobnost bude stačit ke vzniku povinnosti o nich pacienta poučit“.
Zdroj: Smrž I. Informovaný souhlas – problematika rozsahu poučení pacienta o rizicích spojených s navrhovanou léčbou. Dostupné na: https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/informovany-souhlas-problematika-rozsahu-pouceni-pacienta-o-rizicich-spojenych-s-navrhovanou-lecbou.
