Léčba hyperaktivního močového měchýře u pacienta s benigní hyperplazií prostaty a tumorem močového měchýře

Anamnéza:

Pacient (63 let) je povoláním úředník, nyní je v důchodu a žije s rodinou. V roce 1997 prodělal apendektomii a v roce 2014 operaci tříselné kýly. V roce 2016 pacient absolvoval transuretrální resekci tumoru močového měchýře a následně do roku 2020 byly prováděny opakované elektrokoagulace drobných recidiv. Pacient je trvale medikován pro hypertenzi, hypercholesterolemii, hyperaktivní močový měchýř (OAB) a benigní hyperplazii prostaty.

Vstupní vyšetření, diagnóza:

Pacient je diagnostikován se syndromem dolních močových cest při hyperplazii prostaty (IPSS 18) a projevy OAB (OABSS 20). Opakované endoskopické výkony pro karcinom močového měchýře zhoršily dysurické potíže. Kapacita močového měchýře je snížená s mikcemi do 160 ml. Pacient trpí výraznými urgencemi na močení i desetkrát za den, často s nekontrolovatelným spontánním únikem moči, pokud nenalézá toaletu v blízkosti. Močový měchýř je nehmatný a nebolestivý, třísla volná, varlata nebolestivá. Objektivním vyšetřením bylo pozorováno vyklenutí prostaty minimálně 6 cm v příčném průměru. Bylo provedeno urodynamické vyšetření s průkazem dyssynergie. Sonografií ledvin byly zjištěny bilaterální cysty do 2 cm v průměru, bez městnání a konkrementů, močový měchýř s naznačenou hypertrofickou trabekulisací a bylo potvrzeno vyklenutí prostaty do močového měchýře. Bylo stanoveno reziduum po mikci – 5 ml. Hodnota PSA byla 2,1.

Předchozí terapie:

Pacient byl zpočátku léčen tamsulosinem. Po zhoršení dysurických potíží bylo přidáno trospium. Pacient však začal trpět zácpou, suchostí v ústech a došlo ke zvýšení objemu reziduální moči.

Aktuální terapie:

Pro nežádoucí účinky trospia byl pacient převeden na kombinovaný preparát s obsahem solifenacinu a tamsulosinu. Po nasazení tohoto preparátu se pacientův stav výrazně zlepšil a došlo ke snížení počtu denních mikcí na pět. Pacient již nepociťoval tak výraznou urgenci a spontánní úniky moči byly eliminovány. Došlo také ke zvýšení kapacity měchýře na 250 ml, přičemž objem rezidua byl stále minimální.

Zhodnocení terapie:

Volbou vhodného preparátu po neúspěšné léčbě přípravkem první volby pro OAB bylo dosaženo výrazného zlepšení stavu pacienta. Skóre OABSS a IPSS výrazně poklesla a zároveň došlo k vymizení nekontrolovatelných úniků moči a k prodloužení intervalu mezi mikcemi. Celková účinnost kombinovaného přípravku s obsahem solifenacinu a tamsulosinu byla hodnocena 90 body ze 100.