Představuje tranzitorní mozková ataka dlouhodobé riziko pro cévní mozkovou příhodu?
Souvislosti mezi tranzitorní ischemickou atakou a dlouhodobým rizikem následovné iktové příhody přináší vědecká studie publikovaná v roce 2021.
Úvod
Tranzitorní ischemická ataka (TIA) patří mezi akutní cévní onemocnění mozku, která sama o sobě nezpůsobují invalidizaci pacienta. Jejich podcenění však může vést k recidivě cévní mozkové příhody (CMP) s fatálními následky.
Design studie
Do studie bylo zařazeno 14 059 účastníků retrospektivní kohortové studie (Framingham Heart Study), kteří na začátku sledování neměli pozitivní anamnézu TIA či iktu a kteří byli sledováni v letech 1948–2017. Hlavním cílem studie bylo stanovení incidence TIA a srovnání počtu iktových příhod po TIA v krátkém časovém horizontu (7, 30, 90 dní) s počtem iktových příhod v dlouhodobém horizontu (> 1–10 let). Dalším cílem práce bylo porovnat výskyt následné iktové příhody u pacientů po TIA s incidencí iktové příhody u účastníků bez TIA. Studie rovněž vyhodnocovala riziko iktové příhody po TIA do 90 dnů v různých časových epochách: 1954–1985, 1986–1999 a 2000–2017.
Foto: Pexels.com
Výsledky
Během 66letého sledování byla u 435 z celkového počtu 14 059 účastníků studie diagnostikována TIA. Skupinu pacientů s TIA tvořilo 229 žen, průměrný věk 73,5 roku (SD 11,48 roku), a 206 mužů s průměrným věkem 70,1 roku (SD 10,64 roku). Tato skupina byla porovnána s 2 175 probandy bez TIA. Zjištěná roční incidence TIA byla 1,19/1 000 osob. V rámci průměrného 8,86letého sledování pacientů s TIA byla u 130 osob (29,5 %) diagnostikována následná iktová příhoda. Iktus se u pacientů s TIA objevil u 28 pacientů (21,5 %) do 7 dní, u 40 pacientů (30,8 %) do 30 dní a u 59 pacientů (39,2 %) do 90 dní. U 63 pacientů (48,5 %) byla následná iktová příhoda popsána v období delším než 1 rok po TIA, průměrná doba do ataky iktu byla 1,64 roku.
10letý kumulativní poměr rizik u pacientů s TIA vzhledem k pohlaví a věku (130 iktů / 435 pacientů) činil 0,46 (95% konfidenční interval [CI] 0,39–0,55) a pro kontrolní skupinu bez TIA (165 iktů / 2 175 probandů) byl 0,09 (95% CI 0,08–0,11).
Při porovnání výskytu iktů v intervalu 90 dní po TIA v letech 1948–1985 (16,7 %; 26 iktů u 155 pacientů s TIA) poklesl jejich výskyt v letech 1986–1999 na 11,1 % (18 iktů u 162 pacientů) a nejnižší byl v období 2000–2017, kdy činil pouze 5,9 % (7 iktů u 118 pacientů). Srovnáním první a druhé časové epochy byl vypočítán poměr rizik pro iktovou příhodu za 90 dní po TIA 0,60 (95% CI 0,33–1,12) a pro třetí časovou epochu 0,32 (95% CI 0,4–0,75), rozdíl mezi epochami byl statisticky signifikantní (p = 0,005).
Závěr
Studie prokázala, že v období 1948–2017 byla pro vyšetřovanou populační kohortu nalezena hrubá incidence TIA 1,19/1 000 osob. Riziko výskytu iktové příhody bylo signifikantně vyšší u pacientů, kteří předtím prodělali tranzitorní mozkovou příhodu, ve srovnání s pacienty bez anamnézy TIA. Riziko iktové příhody po TIA bylo signifikantně nižší v posledních desetiletích (2000–2017) v porovnání s předešlým časovým obdobím 1948–1985.
(amo)
Zdroj: Lioutas V. A., Ivan C. S., Himali J. J., Aparicio H. J., et al. Incidence of Transient Ischemic Attack and Association With Long-term Risk of Stroke. JAMA. 2021 Jan 26; 325 (4): 373–381; doi: 10.1001/jama.2020.25071. Dostupné na https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33496774/.
