Přínos bupropionu v léčbě těžké poporodní psychotické deprese
Kazuistika popisuje případ pacientky, u které se po porodu rozvinula těžká depresivní porucha s psychotickými příznaky nereagující na různá antidepresiva a antipsychotika.
Osobní anamnéza
Pacientkou je 34letá žena s nevýznamnou osobní anamnézou a bez rodinné psychiatrické zátěže. Netrpí žádnými chronickými onemocněními a v minulosti neprodělala žádné úrazy. Uvádí alergii na kotrimoxazol.
Nynější onemocnění
Pacientka byla po porodu syna hospitalizována na psychiatrickém oddělení kvůli těžké poporodní depresi s psychotickými příznaky, kterou doprovázela anhedonie, úzkost, třes rukou, poruchy spánku a suicidální proklamace. Po propuštění byla žena přijata do ambulantní psychiatrické péče.
Rizikové faktory
Za jediný rizikový faktor pro rozvoj psychiatrického onemocnění byl považován porod.
Objektivní vyšetření
Při přijetí do psychiatrické ambulance byla pacientka orientována, myšlení bylo katatymně zkreslené, byla pozorována mikromanická bludná produkce a autoakuzace. Žena byla depresivní, anhedonická, úzkostná, v obleněném psychomotorickém tempu a bez suicidálních tendencí. Spánek navozovala pomocí farmak.
Diagnóza
Těžká depresivní porucha s psychotickými příznaky v poporodním období.
Průběh terapie
Během hospitalizace na psychiatrickém oddělení užívala pacientka kombinaci escitalopramu a mirtazapinu, přídatnou medikací byly benzodiazepiny a antipsychotika. Efekt léčby nebyl dostatečný, a proto byla indikována elektrokonvulzivní terapie. Po ní žena trpěla krátkodobou poruchou paměti.
Po přijetí do ambulantní péče byla provedena změna antidepresiva na venflaxin, efekt byl ovšem nedostatečný a u pacientky nadále dominovalo úzkostné nastavení a proklamace vlastní insuficience. Na její žádost byla ambulantně zopakována elektrokonvulzivní terapie. Psychický stav byl nadále hodnocen jako kolísavý a žena nebyla schopna pečovat o syna.
S ohledem na nedostatečný efekt všech předchozích způsobů terapie přistoupil psychiatr ke změně medikace. Cílem bylo převést pacientku z benzodiazepinů na pregabalin, z olanzapinu, který způsobil zjevný nárůst hmotnosti, na jiné antipsychotikum a vyměnit venflaxin za bupropion. Změna proběhla během měsíce a aktuální medikace zahrnuje bupropion 300 mg, mirtazapin 45 mg, pregabalin 150 mg a aripiprazol 10 mg denně.
Do péče o ženu se zapojila i rodina pacientky, zejména manžel, který po celou dobu zajišťoval péči o syna. Po ambulantní změně medikace byl instruován, aby na manželku pozvolna převáděl drobné každodenní povinnosti. Žena měla například doprovodit syna k lékaři nebo na plavání, což se jí postupně dařilo zvládat.
Diskuze
Při subjektivním hodnocení aktuální situace pacientka konstatuje, že její stav není ideální, ale zvládá se zapojovat do péče o syna i o domácnost. Objektivně je patrné projasnění nálady, minimální úzkost a žádné psychotické jevy. Psychomotorické tempo pacientky je přiměřené a emotivita živější.
Závěr
Kazuistika ukazuje, že těžká poporodní deprese může být rezistentní na různé způsoby léčby a až zásadní změna léčebné strategie přinese požadovaný efekt. Pacientka se po titraci bupropionu na denní dávku 300 mg v kombinaci s další uvedenou medikací dostala do uspokojivého stavu, významně u ní ustoupila úzkost a postupně se mohla zapojit do péče o syna, kterou po porodu vzhledem k těžké formě deprese nezvládala. Celková účinnost léčby byla hodnocena 85 body ze 100, bezpečnost 95 body a compliance získala 99 bodů.
