Vliv kombinovaného cvičení různé intenzity na vaskulární změny u diabetiků 2. typu

Úvod

Pro většinu pacientů s diabetem mellitem (DM) představují mikro- a makrovaskulární změny hlavní důvod zvýšené morbidity a mortality. V počátečních fázích diabetu jsou přítomny subklinické cévní změny, které se postupně vyvíjejí a v důsledku vedou k ischemické chorobě srdeční či postižení karotid s rizikem cévních mozkových příhod. K posouzení strukturálních změn a arteriální poddajnosti slouží vyšetření, které měří tloušťku komplexu intima–media karotických arterií (cIMI) a hodnotí rychlost šíření pulzové vlny (pulse wave velocity, PWV). Pacienti s DM mají ve srovnání s lidmi bez diabetu zvýšené hodnoty cIMT a PWV. Terapeutické ovlivnění těchto markerů by pravděpodobně mohlo pozitivně ovlivnit nástup vaskulárních změn u pacientů s DM.

Současná doporučení pohybové aktivity

Současná guidelines pro pacienty s DM 2. typu (T2DM) považují fyzickou aktivitu za důležitou z hlediska zlepšení jeho kontroly (glykemie, hodnoty krevního tlaku, endoteliální funkce). Americká diabetická asociace doporučuje zejména pacientům s T2DM provádět 150 minut střední až intenzivní fyzické aktivity týdně. Recentní vědecké studie prokázaly, že vysoce intenzivní intervalový trénink (HIIT) může mít stejné či lepší výsledky v kardiovaskulární a glykemické adaptaci ve srovnání se střední kontinuální fyzickou zátěží (MCT).

Design studie

Cílem studie, uveřejněné v periodiku Cardiovascular Diabetology v roce 2019, bylo porovnat efekt ročního randomizovaného vysoce intenzivního tréninku (HIIT) s posilováním (resistance training, RT) a kombinovaného středního kontinuálního tréninku (MCT) s posilováním na parametry cévní poddajnosti centrálních a periferních cév u pacientů s T2DM.

Design studie

Pacienti s T2DM (n = 80) byli randomizováni do 3 skupin podle typu cvičení: kontrolní, kombinovaná HIIT/RT a kombinovaná MCT/RT. Během roční intervence prováděli pacienti cvičení 3× týdně. K vyšetření strukturálních a funkčních cévních změn byl použit ultrazvuk s vysokou rozlišovací schopností a centrální a aplanační tonometrie.

Výsledky

Při vyhodnocení výsledků metodou intention-to-treat analysis byl nalezen signifikantně významný vztah mezi tloušťkou komplexu intima–media karotických arterií (cIMT) u skupin s oběma typy tréninku (MCT skupina β =  −4,25, p < 0,01, HIIT skupina β = −3,61, p < 0,01) oproti kontrole. Pouze u HIIT skupiny byly po roce cvičení nalezeny příznivé změny periferní arteriální poddajnosti, vyjádřené měřením rychlostí pulzových vln mezi a. carotis a a. radialis (β = −0,10, p = 0,044), a. carotis a a. tibialis distalis posterior (β = −0,14, p < 0, 01) a měřením koeficientu distenzibility (β = −0,00, p < 0,01).

Závěr

Z výsledků studie vyplynulo, že po ročním sledování došlo k redukci tloušťky komplexu intima–media karotických arterií u skupin pacientů s oběma typy tréninků (MCT i HIIT). Periferní arteriální poddajnost a koeficient distenzibility byly zlepšeny pouze u skupiny s vysoce intenzivním tréninkem (HIIT) s posilováním (RT).Na základě těchto výsledků je pravděpodobné, že vysoce intenzivní trénink představuje užitečný nástroj ke zlepšení dlouhodobých cévních komplikací u diabetu mellitu 2. typu.

(amo)

Zdroj: Magalhães J. P., Melo X., Correia I. R. et al. Effects of combined training with different intensities on vascular health in patients with type 2 diabetes: a 1-year randomized controlled trial. Cardiovasc Diabetol. 2019 Mar 18; 18 (1): 34. Dostupné na https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/30885194.