Pregabalin při detitraci benzodiazepinů u generalizované úzkostné poruchy

Postupná detitrace benzodiazepinu za současného nasazení pregabalinu vedla ke zmírnění úzkosti, zlepšení spánku a lepší toleranci abstinenčních příznaků.

Anamnéza

Pacientka ve věku 45 let se v minulosti léčila pro úzkostnou poruchu. Praktický lékař jí nasadil klonazepam v dávce 0,5 mg podle potřeby. Pro přetrvávající úzkost a nespavost však postupně dávku navyšovala bez pravidelných psychiatrických kontrol, až dosáhla denního příjmu přibližně 3-4 mg. Somaticky je bez závažných onemocnění, alergie ani operační výkony neudává.

Pracuje jako dispečerka přepravy, v době vyšetření byla pro psychické obtíže v pracovní neschopnosti. Je vdaná, má jedno dítě a relativně stabilní rodinné zázemí. Manžel ji v léčbě podporuje.

Nynější onemocnění

Bez užití klonazepamu pacientka pociťovala výraznou úzkost, vnitřní napětí, třes, pocení a neschopnost se uvolnit. Přítomny byly také poruchy spánku s obtížným usínáním a častým nočním probouzením. Dlouhodobé užívání vyšších dávek spojovala se sníženou koncentrací, únavou a pocitem emočního oploštění.

Při úvahách o snižování dávky vyjadřovala silné obavy, že stav bez benzodiazepinu nezvládne. Závislost si částečně uvědomovala, zároveň však měla výrazný strach z abstinenčních příznaků.

Rizikové faktory

Hlavním rizikovým faktorem bylo dlouhodobé užívání benzodiazepinů s rozvojem tolerance a nutností zvyšovat dávku k dosažení stejného účinku. Přítomna byla psychická i fyzická závislost, obavy z vysazení a riziko abstinenčního syndromu s úzkostí, nespavostí a třesem. Dalšími faktory byly primární generalizovaná úzkostná porucha, snížená odolnost vůči stresu a převaha farmakologických strategií nad nefarmakologickým zvládáním obtíží.

Objektivní vyšetření

Pacientka byla při vyšetření plně orientovaná, upravená a spolupracující. Kontakt navazovala adekvátně, při hovoru o vysazování medikace však působila nejistě a úzkostně. Psychomotorické tempo bylo mírně zpomalené, přítomny byly jemné známky vnitřního napětí a drobný třes rukou. Řeč byla plynulá a obsahově souvislá, při emočním zatížení místy lehce zrychlená.

Nálada byla úzkostná, afekt přiměřený a mírně labilní. Myšlení bylo bez poruch formy, bludné produkce či paranoidního ladění. Přítomny byly obavy a ruminace typické pro generalizovanou úzkostnou poruchu. Vnímání bylo bez poruch, kognitivní funkce zachovány, pouze s lehkým oslabením koncentrace při delším zatížení. Suicidální ideace pacientka negovala. Náhled byl částečný a motivace ke spolupráci zachovaná.

Diagnóza

Generalizovaná úzkostná porucha a závislost na benzodiazepinech (klonazepamu)

Průběh terapie

Byla zahájena postupná detitrace klonazepamu s cílem minimalizovat abstinenční symptomatiku. Současně byl nasazen pregabalin v dávce 75 mg dvakrát denně s plánovanou titrací podle klinického efektu a tolerance. Cílem léčby bylo stabilizovat úzkostnou symptomatiku, snížit somatické projevy úzkosti, zlepšit spánek a vytvořit podmínky pro bezpečné vysazení benzodiazepinu.

Po nasazení pregabalinu došlo poměrně rychle ke snížení vnitřního napětí, svalového napětí a celkového neklidu. Pacientka lépe zvládala každodenní stresové situace, snadněji usínala a spánek byl méně přerušovaný. Při postupném snižování dávky klonazepamu se abstinenční příznaky objevovaly pouze v mírné intenzitě a byly lépe tolerovány. V úvodu terapie se přechodně objevila lehká sedace, jinak byla léčba dobře snášena. Pregabalin významně přispěl k úspěšnému zvládnutí detitrace benzodiazepinu. Pacientka postupně získala větší kontrolu nad svými obtížemi, zvýšila se její jistota ve zvládání úzkosti bez nutnosti akutního užití benzodiazepinu.

Pacientka byla poučena o rizicích dlouhodobého užívání benzodiazepinů a mechanismu vzniku závislosti. Součástí doporučení byla psychoterapie zaměřená na zvládání úzkosti, změnu maladaptivních copingových strategií, režimová opatření a pravidelné psychiatrické kontroly.

Závěr

Kazuistika ukazuje častou klinickou situaci, kdy dlouhodobě užívaný benzodiazepin vede k rozvoji tolerance a závislosti a zároveň udržuje původní úzkostné obtíže. Nasazení pregabalinu při postupné detitraci klonazepamu přispělo ke zmírnění úzkosti, somatických příznaků a poruch spánku a usnadnilo bezpečné snižování dávky. Pro dlouhodobý úspěch léčby je zásadní kombinace farmakoterapie, psychoterapie, edukace a pravidelného sledování.