Tezepelumab – první zkušenosti

Úvod

Kazuistika popisuje případ pacienta s těžkým astmatem bronchiale s četnými těžkými exacerbacemi, které pacienta omezovaly v běžném životě. Po nasazení tezepelumabu dochází k navrácení plné kvality života nemocného bez exacerbací.

Popis případu

Pacient je muž r. 1971 s pozitivní rodinnou anamnézou /matka se léčí na astma/ s těžkým noneosinofilním astmatem bronchiale , hypertenzí, stav po plastice kolene vlevo 2013. Alergie na píchnutí včelou, plísně, mořském plody. Celoživotní nekuřák, alkohol pije pouze příležitostně. Pracuje jako stavební inženýr. Farmakologická anamnéza zahrnuje salmeterol a flutikason-propionát (Seretide 50/500,  2-0-2), tiotropium (Spiriva,  2-0-0), montelukast (Montelukast 10 mg, 1-0-0), desloratadinum  (Aerius 5 mg, 0-0-1), salbutamol  (Ventolin).

Pacient byl odeslán na naše pracoviště pro četné exacerbace ke zvážení biologické léčby. V této době byl na terapii salmeterol a flutikason-propionát, tiotropium, montelukast , které aplikoval pravidelně. Úlevovou medikace salbutamolem užíval i několikrát denně (4x denně). Během posledního roku i na této maximální léčbě prodělal šest akutních exacerbací s nutností nasazení nárazové několikadenní terapie systémovými kortikoidy. Potíže s astmatem pacienta doprovází od mládí.

Při prvním vyšetření na naší ambulanci pacient udával opakované exacerbace, které byly obtěžující a zhoršovaly jeho životní úroveň. I při tomto vyšetření dominovalo nachlazení a produktivní kašel. Fyzikálním vyšetřením dominoval výrazný poslechový nález pískotů na hrudníku, ostatní nález v normě. Stav byl vyhodnocen jako exacerbace a vzhledem k celkovému stavu byla nasazena intravenózní bronchodilatační léčba s rychlou úlevou. Skiagram hrudníku byl bez patologického nálezu. Spirometricky byla na počátku léčby zjištěna středně těžká obstrukční porucha ventilace (FEV1 2,30 l – 57 %) a pozitivní bronchodilatační test s nárůstem FEV1 o 15 % (320 ml). V periferní krvi byl průkaz eozinofilů 0,15x10^9/l, což je nízká hodnota. ECP byla v normě, hodnota IgE byla lehce vyšší (255 kU/L), celoroční alergen neprokázán. Hodnoty FeNO ve vydechovaném vzduchu činily 40 ppb, což bylo také zvýšeno. Skóre testu astmatu (TKA) bylo 10. Vzhledem k maximální léčbě astmatu, nízké eosinofilii a pozitivitě FeNO ve vydechovaném vzduchu byla zažádána léčba tezepelumabem na základě paragrafu 16. V prvním kole byla zamítnuta, ale po odvolacím řízení s vysvětlením, že pacient v tomto čase nesplňuje kritéria léčby jinými hrazenými přípravky, byla léčba nakonec schválena. Pacientovi byla první dávka léčby podána 7/2023 v klasickém léčebném schématu, tj 210 mg s.c. každé čtyři týdny.

V průběhu léčby pacient prodělal COVID-19, který měl mírný průběh. Během léčby hodnoty FeNo ve vydechovaném vzduchu postupně klesaly. Spirometricky došlo ke zlepšení hodnot, což vedlo k lehké obstrukční poruše ventilace v periferních dýchacích cestách. Při terapii tezepelumabem došlo k výraznému klinickému zlepšení. Od zahájení terapie pacient neprodělal žádnou akutní exacerbaci a nebylo nutné nasazení perorálních kortikosteroidů. Pacient již nepotřeboval aplikovat úlevovou medikaci. Léčba probíhala bez komplikací či nežádoucích účinků.

Diskuze a závěr

U tohoto pacienta s těžkým astmatem vedla léčba tezepelumabem k rychlému subjektivnímu a objektivnímu zlepšení. V rámci hodnocení odezvy na zvolenou medikaci můžeme pacienta považovat za „superrespondera“ – astma má nyní plně pod kontrolou. Dříve časté exacerbace s nutností perorální kortikoterapie se již staly minulostí. Pacient si chválí kvalitu života. Způsob aplikace pacient zvládá i sám.