Tezepelumab u pacienta s těžkým eozinofilním astmatem a chronickou rinosinusitidou s nosními polypy
Tato kazuistika popisuje případ pacienta s těžkým eozinofilním astma bronchiale a chronickou rinosinusitidou s nosními polypy (CRSwNP), který i přes vysokou dávku inhalační terapie opakovaně prodělával exacerbace vyžadující systémové kortikosteroidy.
Po zahájení léčby tezepelumabem došlo k rychlému zlepšení astmatu i nosních příznaků, normalizaci plicních funkcí a vysazení systémových kortikosteroidů.
Popis případu
Jedná se o muže, ročník 1959, který byl dlouhodobě sledován v alergologické ambulanci v místě bydliště. S naším pracovištěm se poprvé setkal během hospitalizace pro akutní exacerbaci astma bronchiale. Na urgentním příjmu bylo provedeno CT angiografické vyšetření plicnice, které vyloučilo plicní embolii a prokázalo známky chronické bronchitidy.
Z komorbidit se pacient léčí s arteriální hypertenzí, diabetem mellitem na perorálních antidiabeticích, dyslipidemií a nosní polypózou. Alergie subjektivně neudával. Je exkuřákem, nekouří minimálně 10 let, dříve kouřil pouze příležitostně.
Medikace astmatu v době hospitalizace:
- fixní trojkombinace IKS/LABA/LAMA s vysokou dávkou IKS,
- antileukotrien,
- úlevově SABA.
Za hospitalizace byla podávána obvyklá bronchodilatační terapie včetně systémových kortikosteroidů. Průběh byl bez komplikací a po zlepšení stavu byl pacient propuštěn. Na vlastní přání byl pozván ke kontrole do ambulance Plicní kliniky FN Olomouc.
Vstupní vyšetření
Při kontrole jsme doplnili anamnézu. Pacient v posledních letech opakovaně prodělával akutní exacerbace, které byly dosud vždy zvládnuty ambulantně, obvykle s rychlou odpovědí na systémové kortikosteroidy. Za posledních 12 měsíců byly dokumentovány 4 exacerbace, kromě toho si pacient při subjektivním zhoršení nasazoval kortikosteroidy sám bez konzultace s lékařem.
V poslední době se zhoršily také nosní příznaky. V době vyšetření byl bez léčby, plánováno bylo CT vedlejších nosních dutin a zvažována operace, kterou však pacient spíše odkládal. Kromě typických astmatických obtíží (pískoty, vrzoty a námahová dušnost i mimo exacerbace) pacienta výrazně omezovala porucha čichu, rinolalie a chronická rýma.
Laboratorně byla opakovaně zachycena eozinofilie nad 700 buněk/µl, v posledním roce jednorázově až 1 700 buněk/µl. Přítomny byly i laboratorní známky atopie, přestože klinické projevy nebyly výrazné. Spirometrie při prvním vyšetření u nás prokázala lehkou obstrukční ventilační poruchu, FENO přesahovalo 100 ppb, což svědčí pro eozinofilní zánět v dýchacích cestách.
Zahájení biologické léčby
Pacient byl indikován k biologické léčbě. Při výběru biologika jsme zohlednili zvýšené eozinofily, celkové IgE i komorbidity. Rozhodujícím důvodem pro volbu tezepelumabu byla možnost ovlivnit chronickou rinosinusitidu bez rizika dalšího vzestupu eozinofilů. Tezepelumab byl zahájen v dávce 210 mg s.c. á 4 týdny. Roli hrála i preference pacienta, který na aplikace dojíždí do naší ambulance a čtyřtýdenní interval je pro něj dlouhodobě přijatelný.
Průběh a efekt léčby
Aplikace probíhají bez komplikací a pacient léčbu velmi dobře toleruje. Již po 4 týdnech udával výrazné zlepšení nosních příznaků, čichu i řeči. Při kontrole po 3 měsících terapie byl klinický stav nadále výborný:
- žádná exacerbace ani infekce, bez potřeby systémových kortikosteroidů,
- zlepšení čichu i spánku, pacient začal jezdit na kole,
- ACT skóre 25 bodů,
- normalizace lehké obstrukce a zlepšení vitální kapacity, FEV₁ vzrostlo z 2,0 l na 3,2 l,
- eozinofily v normě, celkové IgE přetrvává zvýšené.
Pacient z terapie výrazně profituje a adherence k léčbě je zatím velmi dobrá.
Diskuse a závěr
Astma bronchiale je chronické onemocnění dýchacích cest, které podle dostupných údajů postihuje až 8–10 % populace České republiky (1). Většina pacientů má nekomplikovaný průběh a v našich podmínkách je nejčastěji léčena ambulantními pneumology a alergology. Terapie se volí stupňovitě podle aktuálních doporučení GINA a pouze menšina pacientů vyžaduje léčbu odpovídající kroku 5. V takovém případě je na místě spolupráce s centrem pro diagnostiku a léčbu těžkého astmatu (2). Těchto center je v České republice celá řada a komplikovanější pacienti mohou profitovat z dostupnosti specializovaných diagnostických metod i cílené terapie.
Od doby, kdy fixní kombinace IKS/LABA znamenala malou revoluci v léčbě astmatu, jsme urazili dlouhou cestu. Systémová kortikoterapie rozhodně není metodou volby u pacientů s opakovanými exacerbacemi a nedostatečnou kontrolou onemocnění. Od zavedení prvního biologika, omalizumabu, před téměř 20 lety se postupně měnila indikační i úhradová kritéria a cílená biologická léčba je dnes pro indikované pacienty dobře dostupná. Stále však existují pacienti, kteří se z různých důvodů do centra dosud nedostali, případně o to sami neměli zájem.
Dostupná biologika se od sebe liší, všechna však sledují stejný cíl: dostat onemocnění pod kontrolu a umožnit pacientovi co nejkvalitnější život s minimem projevů nemoci. Úkolem lékaře je zvolit léčbu tak, aby kromě účinnosti zajistila i bezpečnost a dobrou adherenci. Cílem je dosažení klinické, případně i kompletní remise onemocnění.
Tezepelumab jako nejnovější z dostupných biologik působí na TSLP na počátku zánětlivé kaskády, a proto ovlivňuje více zánětlivých drah a snižuje více biomarkerů. Analýza studií PATHWAY a NAVIGATOR prokázala pokles nejen eozinofilů v periferní krvi, ale také FENO a celkového IgE (3). V našem případě se tezepelumab osvědčil u pacienta s těžkým eozinofilním astmatem a CRSwNP, u kterého vedl k rychlému zlepšení astmatu i nosních příznaků.
MUDr. Kateřina Bezdíčková
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy, Fakultní nemocnice Ostrava
Literatura
- www.plicnilekarstvi.cz
- Global Initiative for Asthma. GINA Summary Guide 2026.
- Corren J, Menzies-Gow A, Chupp G, et al. Efficacy of Tezepelumab in Severe, Uncontrolled Asthma: Pooled Analysis of the PATHWAY and NAVIGATOR Clinical Trials. Am J Respir Crit Care Med. 2023;208(1):13–24. doi:10.1164/rccm.202210-2005OC.
















