Příčiny non-adherence u pacientů léčených alergenovou imunoterapií

K dosažení dlouhodobého léčebného efektu alergenové imunoterapie je třeba setrvat v terapii a dodržovat dávkovací protokol alespoň po dobu tří let, a to jak pro subkutánní, tak pro sublingvální formu léčby. Z tohoto důvodu je potřeba zajistit, aby pacienti zůstali k léčbě motivovaní, a konstantně podporovat jejich dobrou adherenci k léčbě. Následkem non-adherence může být neúčinnost léčby, nárůst léčebných nákladů či výskyt nežádoucích účinků.

Termín adherence vystihuje, do jaké míry je chování pacienta v souladu s odsouhlaseným doporučeným postupem navrženým lékařem. Zahrnuje také setrvání v léčbě po dobu od první do poslední plánované dávky, tedy v případě AIT po dobu tří let. K hodnocení adherence je využíváno několik přímých a nepřímých metod. Přímé metody, jako je např. měření hladin léčiva v krvi pacienta, jsou přesné, ale obtížně proveditelné v reálné praxi. Na druhou stranu výsledky hodnocení adherence nepřímými metodami, tedy formou dotazníků či počítáním dávek užitých léků, jsou jednoduše proveditelné, ale málo spolehlivé. Rozdíly v metodách hodnocení adherence vysvětlují heterogenní výsledky získané napříč různými zeměmi při měření adherence k SLIT a SCIT. Rozmezí adherence v třetím roce terapie SCIT je 33–73 % a pro SLIT je uváděna hodnota 64 %.

Mezi hlavní příčiny non-adherence patří přehnané očekávání pacientů a jejich nedostatečné naplnění. V těchto případech může být velmi nápomocné pacientovi poskytnout stručné shrnutí o podstatě alergických onemocnění a o principu účinku AIT. Ke zhoršení adherence může dojít také v souvislosti s rozvojem nežádoucích účinků, jako je například otok jazyka či svědění ústní sliznice v případě SLIT. Řešením může být rychlý kontakt s lékařem a možnost získat zpětnou vazbu. K přerušení AIT dochází často také v souvislosti se změnou zdravotního stavu pacientů, např. při rozvoji rakoviny či v těhotenství. V neposlední řadě mohou mít negativní vliv na adherenci pacienta finanční náklady spojené s léčbou a s návštěvami u ošetřujícího alergologa.

Zásadní přínos pro pacienty užívající AIT může představovat využití telemedicíny. S využitím digitálních nástrojů a mobilních aplikací lze dosáhnout nárůstu adherence k léčbě. Aplikaci lze využít k nastavení upomínek či ke sdílení dávkovacích schémat s ošetřujícím lékařem, který je může v případě potřeby upravit.

Zdroj: Ridolo E, Nicoletta F, Barone, A, et al. Causes of non-adherence to allergen-specific immunotherapy: A foundation towards a patient-personalized approach. J Pers Med. 2023;13:1206. https://doi.org/10.3390/jpm13081206

Obrázek: Pixabay.com